Do lesní samoty Na Tokání

TrasaDoubice (parkoviště, žlutě značené turistická cesta) – U svatého Eustacha (rozcestí), – Na Tokání (lesní hostinec) - Saula (Informační centrum národního parku České Švýcarsko) – Doubice (parkoviště).

Druh výletu

Délka trasy: 10km
Typ výletu: pěšky
Náročnost: střední náročnost
Turistická oblast: Šluknovsko

Zajímavosti

Ostatní zajimavosti:

Skalní útvar Úzké schody - průrva ve skalách se žebříky

Na Tokání - lesní samota s několika restauracemi v historických loveckých chatách; přístupné v otevírací dobu jednotlivých podniků.

Web:

www.ceskesvycarsko.cz - stránky Národního parku České Švýcarsko

www.tokan-loveckachata - stránky jedné z chat

 

Další informace

Doprava: Automobilem: Bogatynia – Zittau – Grossschönau – Varnsdorf – Jiřetín pod Jedlovou – Rybniště – Doubice. Vjezd přímo do samoty na Tokání (z odbočky silnice u hájovny Saula) je možný pouze ubytovaným.
Parkování: Nehlídané lesní parkoviště cca 1 km za Doubicí při silnici směr Dolní Chřibská; alternativně u informačního centra Saula; (oboje bez poplatku – 2011).
Stravování: Stylové restaurace (ve třech chatách) přímo Na Tokání

Popis trasy

Lesní samota Na Tokání se nachází v romantické krajině pískovcových skal a borových lesů v samém srdci Národního parku České Švýcarsko. Tvoří ji jednotlivé sruby postavené na počátku 20. století knížetem Kinským v alpském stylu pro panské lovce a jejich hosty. Zajímavostí je, že se zde sešel v roce 1938 britský lord Runciman se šlechtici, kteří tehdy podporovali připojení československého pohraniční k Německu.

Naši cestu začneme na malém lesním parkovišti za obcí Doubice. Odtud míří pohodlná cesta značená žlutou turistickou značkou; procházíme svěžími porosty, tu a tam se okolo objevují první pískovcové skalní útvary. V jednom místě u cesty míjíme mohutný tmavý strom - starobylý Třípackový buk s malovaným obrazem svaté Trojice. Po třech kilometrech cesty přicházíme na lesní křižovatku s lesní chatou U svatého Eustacha, pojmenovanou podle patrona lovců (jeho obraz visí na velkém dubu u chaty). Odtud pokračujeme na Tokání půvabnou krajinou roklí a skalních průrev; pěšinka je obklopena řadou pískovcových věží a pokroucených borovic. Vyvrcholením sestupu jsou Úzké schody - romantická skalní puklina, kterou se dá projít pouze po žebřících. Alternativou pro méně odvážné je kratší cesta okolo, na níž jsou ovšem také dva menší žebříky. Pod schody míjíme vytesanou desku z poloviny 19. století, připomínající kněžnu Wilhelminu Kinskou (připomíná ji písmeno W a knížecí korunka).

Ze skal záhy vycházíme na lesní silničku, která nás po pár minutách přivede do samoty Na Tokání. Zvláštní jméno připomíná lovecké doby - původně se nazývalo Balzhütte, což připomínalo boudu lovců tetřevů; tito dnes vzácní opeřenci zde bývali panstvem z České Kamenice každoročně v dubnu stříleni. Staré boudy vyhořely i s velkou sbírkou trofejí v roce 1905 a ještě téhož roku však byla započata stavba nových objektů - jakýchsi alpských roubenek. Celkem zde byly vystavěny 4 objekty, které sloužily nejen panstvu, ale též hajným i stále vzrůstajícímu počtu turistů. Po 2. světové válce byla celá Tokáň uzavřena a sloužila jako základna pohraniční stráže; později byly objekty určeny pro podnikovou rekreaci. Dnes jsou ve všech chatách zřízeny hostince a ubytovny, které si uchovaly velkou část z původní krásy šlechtických časů. Oblíbené jsou zejména letními turisty a cykloturisty, kteří přijíždějí z křižovatky Saula; svůj půvab mají ovšem i v zimě, kdy v jedné z chat dokonce hřejí původní kachlová kamna alpské konstrukce.

Z Tokání se vracíme do údolí Doubického potoka po pohodlné lesní silničce; po třech kilometrech mineme bývalou hájovnu U sloupu (dnes Informační centrum národního parku České Švýcarsko, podle původního zkomoleného německého pojmenování dnes běžně nazývané Saula). Podél potoka se klidnou silnicí vracíme zpět na parkoviště u Doubice.