K Obřímu sudu

TrasaLázně Libverda – Obří sud (parkoviště) – Vyhlídka Pekelské sázky a zpět.

Druh výletu

Délka trasy: 0,5km
Typ výletu: pěšky
Náročnost: lehký (po rovině)
Turistická oblast: Jizerské hory

Zajímavosti

Další informace

Doprava: Automobilem: silnice Bogatynia – Frýdlant – Raspenava – Hejnice); silnice Nové Město pod Smrkem – Lázně Libverda; Habartice – Frýdlant – Raspenava – Lázně Libverda.
Parkování: parkoviště přímo u Obřího sudu (placené), vedle je parkoviště pro hosty restaurace.
Stravování: přímo v Obřím sudu, vedle je kiosek.

Popis trasy

Obří sud je jedna z nejbizarnějších atrakcí Frýdlantska - známá výletní restaurace umístěná ve svahu severně nad Lázněmi Libverda je tvarována do podoby obrovského vinného či pivního sudu. Vysoký je 11,4 m, dlouhý 14,15 m dlouhý a dosahuje šířky 10,5 m. Sud má celkový objem úctyhodných 10 000 hektolitrů a říká se, že roku 1931 jej postavilo dvanáct tesařů, šest zedníků a tři truhláři. Předlohou pro objekt byla populární hospoda na Javorníku na Ještědském hřebeni, která ovšem byla opravdovým bednářským dílem - sudem přivezeným z vídeňské výstavy. Javornický Obří sud ovšem vyhořel v roce 1974 a jeho libverdský bratříček byl poté dlouhou dobu zcela unikátní stavbou svého druhu v celé zemi (v roce 2011 byla na Javorníku otevřena novostavba obřího sudu, která je ovšem spíše volnou reminiscencí na původní objekt). 

Do libverdského Obřího sudu se vejde 160 hostí a stejně jako na Javorníku i k němu byla pro zvětšení kapacity přistavěna ještě další budova restaurace.

Z terasy před Obřím sudem je překrásný výhled na severní svahy Jizerských hor s dominantním Paličníkem a Smědavskou horou. Nedaleko je z aleje okolo silnice vedoucí přes osadu Přebytek směrem k Novému Městu pod Smrkem navíc ještě krásná vyhlídka do údolí s osadou Peklo a dále pak na velkou část Frýdlantska. Vyhlídku zvanou Pekelské sázky dnes zdobí dřevěná skulptura čerta a tabule s pověstí, která se k tomuto místu vztahuje: V dávných dobách byl výrazný Pekelský vrch místem, kde se jednou do roka scházeli všichni svatí se samotným Luciferem a sázeli se o duše lidí. Jednou se tak hádal svatý Martin s pekelníkem o duši sedláka Jíry, který byl tuze bohabojný. Lucifer povolal na pomoc svoje čertovské pomocníky a přikázal jim, aby sedlákovi škodili, co mohli. Čerti Jírovi vlétli do polí a zničili mu celou bohatou úrodu brambor. Jíra se smutně po té spoušti rozhlédl a řekl jen: „Bůh dal, Bůh vzal. Ještě že mám svoje zvířátka" Jen to Lucifer uslyšel, už povolával čerty, aby Jírovi vyplenili kurníky a stáje. Jíra i na to hleděl s oddaností sobě vlastní a ani jednou nezaklel. Pekelník proto seslal ty nejmocnější živly, aby Jírovi ještě pořádně pocuchaly chalupu - nezbylo z ní téměř nic. Ani tehdy Jíra neklel a se svým osudem se odstěhoval do staré pastoušky, kde živořil. Pekelník byl zjevně v koncích; tu se k němu přibelhal prastarý čert a povídá, ž pokušení a zlomyslnosti na něj zkusí sám. Čertisko pak škodilo Jírovi, kde mohlo, bralo mu věci, podkovu pro štěstí, lilo mu vodu do bot a provádělo všelijaké nepříjemnosti. Ale Jíra pořád nic. Když mu nakonec starý čert ukradl i poslední krajíc chleba, Jíra se jen zamyslel a řekl: „Asi nějaký zloděj byl hladovější než já, Bůh mu můj krajíc dopřej." V tu ránu se zahřmělo - Lucifer svoji sázku definitivně prohrál a z temnot na svého starého čerta zavolal: „Nic se Ti nepovedlo, ničemo, navždy zůstaneš na zemi a za trest budeš pracovat, až se z tebe bude kouřit." Nasupený čert byl v koncích a vzteky hodil podkovou, kterou předtím sebral Jírovi. Letěla se strašlivou pekelnou silou a vyryla tak dnešní hluboké údolí pod Pekelským vrchem...