Za křehkou krásou lužickohorského skla

TrasaLindava – Nový Bor – Okrouhlá – Prácheň – Kamenický Šenov

Druh výletu

Délka trasy: 2km
Typ výletu: pěšky
Náročnost: lehký (po rovině)
Turistická oblast: Českolipsko

Zajímavosti

Další informace

Doprava: Automobilem: silnice Bogatynia – Jablonné v Podještědí – Cvikov – Lindava – Nový Bor – Okrouhlá – Kamenický Šenov
Parkování: přímo u sklárny Ajeto; v Kamenickém Šenově i Novém Boru na parkovištích.
Stravování: průběžně po cestě ve všech městech; za návštěvu určitě stojí Sklářská krčma či restaurace Ajeto v Novém Boru, kde lze přímo z restaurace sledovat umění sklářů u pece.

Popis trasy

Kdesi mezi vzrušujícím žhavým řemeslem a úctyhodným památníkem průmyslové historie zdejšího kraje leží prostor pro lužickohorské sklářství - to křehké, poctivé a kreativní umění. A bylo to také sklářství, které v těchto horách nalezlo svůj domov jako jedno z prvních řemesel. Úplné počátky sklářské výroby v lužickohorské oblasti bychom našli již v polovině 13. století, kdy se ve zdejší lesnaté oblasti objevily první skelné hutě...Konec 19. století přinesl mohutný rozvoj lužickohorského sklářství; v podhůří začaly vznikat četné menší sklárny, vytápěné již uhlím či plynem. Tehdy vznikly hutě v Polevsku, Dolním Prysku Svoru, Kytlicích, Novém Boru, Kamenickém Šenově, Práchni či Skalnici. Některé v těchto tradičních sklářských lokalitách pracují dodnes, většinu však zahubily hospodářské krize ve 30. letech 20. století a na počátku 21. století.

Nejcennější skvosty historického skla je možné si prohlédnout v obou zdejších sklářských muzeích. První jako sbírka skla a památek na jeho zdejší výrobu začalo fungovat v Kamenickém Šenově již za Rakousko-Uherska, jako instituce bylo zřízeno roku 1949 a od roku 1968 sídlí v překrásném klasicistním domě, v němž mj. kdysi sídlila pobočka zmíněné vídeňské firmy J.&L. Lobmeyr. V expozicích najdeme řadu unikátních exponátů (dokonce i skleněnou židli) i výsledky objevů slavného skláře Egermanna. Druhé muzeum najdeme v Novém Boru, ve velmi podobné honosné budově na náměstí, kde sídlí od roku 1952. Historie muzea je ovšem podstatně starší - založeno bylo již roku 1893. Vedle exponátů představujících bohatou tradici zdejší sklářské výroby neopomíjí dokumentovat i současnou tvorbu sklářských výtvarníků včetně ateliérů zdejší sklářské školy. 

Kdo si chce prohlédnout současnou sklářskou výrobu, měl by zavítat do sklárny Ajeto v Lindavě, která je spojena se jménem slavného českého skláře Petra Novotného nebo předního českého výtvarníka Bořka Šípka. Výroba skleněných uměleckých děl je zde spojena i se zážitky pro turisty - možností vyfouknout si vlastní skleněný kus; půvabná je zdejší stylová Sklářská krčma.  

Jednou z kuriozit připomínajících dodnes sklářskou výrobu v podhůří Lužických hor je gotická šestiboká věž z bílých kvádrů s okny se zbytky barevných vitráží. Stojí v polích u železničního viaduktu mezi Okrouhlou a Novou Skalicí, západně od Nového Boru. Replika chrámové věže zde byla roku 1893 postavena jako jakási předváděcí vzorkovnice malírny a vzorkovny vitráží Carl Meltzer & Co. V roce 1900 byl provoz z Okrouhlé přestěhován do saské Žitavy a věž v polích poté sloužila již jen jako ukázková vzorkovna firemní produkce. Přes svůj unikátní vzhled a památkový význam stavba dodnes chátrá a v podhorské krajině působí jako smutný svědek časů rozkvětu místní skleněné výroby.