InfoERN

Patrně nejtajemnější skalní bludiště Českého ráje; místo, kde lze pozorovat krajinu z vyhlídek na pískovcových věžích i rozjímat v temných skalních slujích a jeskyních ověnčených vlasteneckými názvy z českých dějin. Žlutě značená cesta se - mnohdy úzká jen na šířku postavy - proplétá skalním městem Kalich a bludištěm Chléviště; rozrušené bloky pískovce tu vytvářejí úzké uličky, kterými lze stěží projít a které se všemožné kroutí a rozpojují, aby se vzápětí zase spojily.

Původní tajuplnou a lidmi málo navštěvovanou oblast se podařilo turisticky zpřístupnit místním nadšencům až po 1. světové válce. Pěšina skrze labyrint a zabezpečení vyhlídek tu v dnešní podobě vzniklo až v roce 1935, kdy byla turistická stezka, pojmenovaná po tehdejším prezidentu Edvardu Benešovi, zpřístupněna pro veřejnost. 

Začátek cesty byl u vyhlášené ho turistického hostince - chaty U kalicha.
Nedaleko odsud začínají borové lesy plné skal ze světlého pískovce; schůdky vytesané v kameni turistům značně usnadňují cestu. Záhy cesta přichází do skalní svatyně s oltářem v puklině, vytesaným kalichem a letopočtem 1634. Tato lesní modlitebna měla údajně v čase protireformace v 17. století sloužit k tajeným bohoslužbám českých bratří. Vlevo na stěně je napsán citát z díla Jana Amose Komenského: Věřím v Boha, že po přejití vichřic hněvů vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český; vedle jsou pak verše turnovského františkána Jindřicha  Erezíma Vitáska. Nedaleko od modlitebny je symbolický hrob zahynulých českých bratří.

Žlutě značená cesta vede do bludiště zvaného Chléviště, kde v dobách válečných ukrývali lidé dobytek. Skály jsou zde formovány do bizarních tvarů a vytvářejí četné pukliny a sluje. Jedna ze nich je označena jménem Václava Sadovského ze Sloupna.  Za ní jsou dvě známé vyhlídky - Hořákova a Husníkova, pojmenované po vlastencích, kteří se podíleli na budování stezky. Z obou se nabízí úžasný pohled na Český ráj i dále do vnitrozemí. Nedaleko je další jeskyně nesoucí jméno Matěje Krocínovského z Borku, pronásledovaného kazatele. Prakticky vedle ní je pak známá vyhlídka Kde domov můj, jejíž jméno - odkazující na úvodní slova české hymny - vymysleli hráči České filharmonie. Z vyhlídky je až dojemný široký rozhled: jako na dlani je zde sever Českého ráje, údolí Jizery rámované hřebeny s dominantami hradu Frýdštejna i hory Ještěd; uprostřed je průhled k Bezdězu a rovině táhnoucí se směrem ku Praze.

Cesta odtud odchází tajemnými úzkými uličkami mezi skalními bloky a záhy vyjde na rozcestí U Pánova pole. Odtud stoupá do kopce; vlevo je skalní věž s měděným reliéfem Miroslava Tyrše, zakladatele české tělovýchovy. Výše nad ní je pak vyhlídka na Sokolu, zabezpečená zábradlím; z níž je nádherný výhled na jizerské podhůří a do údolí Jizery; jako na dlani jsou zde krásné Suché skály, označované někdy také jako České Dolomity.

Cesta klesá příjemným smíšeným lesem a po chvíli vchází zpět do Besedic.